Kjótský protokol: Dopad, cíle a nedostatky v boji proti změně klimatu

  • Kjótský protokol stanoví závazné závazky pro průmyslové země.
  • Země mohou využívat mechanismy, jako jsou propady uhlíku a obchodování s emisemi.
  • Přes svůj význam má Protokol omezení a byl kritizován za nedostatek ambicí.

Kjótský protokol snižuje emise uhlíku

Od poloviny 20. století je prioritou péče o zachování a ochranu životního prostředí. S postupem průmyslové revoluce začaly lidské bytosti zjišťovat, že jejich aktivity mají vážný dopad na planetu. Nejde jen o využívání přírodních zdrojů, ale také o emise a vypouštění, které zhoršují atmosféru, půdu a vody. Toto povědomí vedlo k vytvoření mezinárodních iniciativ, jako je např Kjótský protokol zaměřené na snižování emisí znečišťujících plynů.

Tyto dohody byly navrženy tak, aby zastavily množství plynů vypouštěných do atmosféry nejprůmyslovějšími zeměmi, které jsou z velké části zodpovědné za globální oteplování postihující celou planetu. V tomto článku odpovíme na klíčové otázky jako: Co je Kjótský protokol? Čeho se snažíte dosáhnout? Které země ji ratifikovaly a jaké závazky přijaly?

Skleníkový efekt a změna klimatu

zvýšení skleníkového efektu je to, co způsobuje změnu klimatu, kterému se chceme za každou cenu vyhnout

Pro pochopení cíle Kjótského protokolu je nejprve nutné porozumět negativním účinkům emisí plynů do atmosféry, zejména skleníkový efekt. Tento jev spočívá ve schopnosti určitých plynů (jako je oxid uhličitý, metan a oxid dusný) zadržovat teplo v atmosféře, což způsobuje zvýšení teploty planety.

Skleníkový efekt je přirozený a nezbytný pro život na Zemi, protože bez něj by se teploty pohybovaly kolem -88 stupňů Celsia. Problém však spočívá v nadměrné zvýšení Tento účinek je způsoben lidskou činností, zejména činností způsobenou spalováním fosilních paliv, odlesňováním a průmyslovými postupy.

Toto zvýšení teploty mění klimatickou rovnováhu a vytváří to, co dnes známe jako změna klimatus ničivými následky, jako je tání pólů, stoupající hladina moří, extrémní sucha a další jevy.

El Kjótský protokol byl vytvořen s hlavním cílem snížit tyto emise skleníkových plynů (GHG), aby se zmírnily a zvrátily účinky změny klimatu. Je to jeden z nejdůležitějších mezinárodních nástrojů v boji proti globálnímu oteplování.

Kjótský protokol

všechny země souhlasí se snížením emisí

El Kjótský protokol byla přijata 11. prosince 1997 v japonském Kjótu a vstoupila v platnost 16. února 2005. Jedná se o mezinárodní dohodu, která právně zavazuje průmyslové země (uvedené v příloze I úmluvy) ke snížení emisí skleníkových plynů. Protokol je součástí Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a je považován za jeden z nejdůležitějších kroků v celosvětovém boji proti změně klimatu.

Tento protokol stanovil konkrétní závazky pro nejrozvinutější země a převzal zvláštní odpovědnost za to, že jsou hlavními producenty emisí kvůli jejich průmyslové činnosti. Touto dohodou se země zavázaly snížit své emise šesti plynů odpovědných za skleníkový efekt: oxidu uhličitého, metanu, oxidů dusíku, fluorovaných uhlovodíků, perfluorovaných uhlovodíků a fluoridu sírového.

První období závazků probíhalo od roku 2008 do roku 2012. Během této doby se země uvedené v příloze I zavázaly snížit své emise v průměru o 5.2 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990.

Cíle Kjótského protokolu

hlavními cíli Kjótského protokolu je snížení emisí skleníkových plynů

Hlavním cílem Kjótský protokol je snížit emise šesti skleníkových plynů (GHG), které byly identifikovány jako příčiny zrychlení změny klimatu. Ne všechny země však musí snižovat své emise ve stejném poměru, což vede k implementaci zásady společné, ale diferencované odpovědnosti.

Z této zásady vyplývá, že rozvinutější země a země s vysokými emisemi uhlíku, jako je Evropská unie, Kanada a Japonsko, musí přijmout větší závazky ke snižování emisí, zatímco rozvojové země mají větší prostor ke zvýšení svých emisí kvůli potřebě zlepšit své hospodářství podmínky.

  • Úrovně snížení: Pro určité země byly stanoveny specifické úrovně snížení. Například Evropská unie musela snížit své emise o 8 %, Japonsko o 6 % a Rusko muselo své úrovně stabilizovat, aniž by je zvyšovalo.
  • Globální cíl: Dosáhnout společného snížení globálních emisí alespoň o 5.2 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990.

Charakteristika Kjótského protokolu

Mohou zvýšit počet propadů CO2, aby splnily cíle protokolu

El Kjótský protokol nabídl zemím různé mechanismy ke splnění cílů snížení emisí. Mezi nimi:

  • Uhlíkové dřezy: Země mohou naplnit své cíle zvýšením kapacity takzvaných pohlcovačů uhlíku, jako jsou lesy, které absorbují oxid uhličitý z atmosféry. Tyto dřezy mohou být jak v rámci země samotné, tak i v jiných zemích.
  • Obchodování s emisemi: Byl vytvořen systém obchodování s emisemi skleníkových plynů, kde země, které překročí své cíle snížení, mohou prodat své přebytky těm, které své cíle nesplní. Tento systém umožňuje flexibilitu a efektivitu při snižování emisí.
  • Mechanismus čistého rozvoje: Vyspělé země mohou v rozvojových zemích provádět projekty na snížení emisí a získat tak uhlíkové kredity, které se započítávají do jejich vlastního cíle snížení.

Nedostatky Kjótského protokolu

Navzdory úsilí, Kjótský protokol byl kritizován za to, že není dostatečně ambiciózní, aby se vyhnul katastrofální změně klimatu. K jeho omezením přispělo několik faktorů:

  1. První období protokolu (2008–2012) pokrývalo pouze asi 30 % celosvětových emisí, přičemž byly vynechány velké producenty emisí, jako jsou Spojené státy, které protokol neratifikovaly, a rozvojové země jako Čína a Indie, které nebyly povinny snížit jejich emise.
  2. I když se mnoha zemím podařilo emise snížit, v některých případech to bylo způsobeno spíše úpadkem ekonomiky, zejména po rozpadu Sovětského svazu, než implementací udržitelných politik.
  3. Protokol nestanovil závazné sankce pro země, které nedodržely své závazky, což některým státům umožnilo nedodržet bez vážných následků.
  4. Globální emise celkově nadále rostly, z velké části v důsledku zvýšených emisí v rozvojových a rozvíjejících se zemích, které nebyly povinny je snižovat.

Navzdory těmto nedostatkům položil Kjótský protokol základ pro ambicióznější budoucí dohody, jako je Pařížská dohoda z roku 2015, která se snaží zapojit všechny země do snižování emisí.

Při pohledu do budoucna jsou cíle snižování emisí ambicióznější. Protokol byl jedním z prvních kroků ke zvýšení celosvětového povědomí o nutnosti jednat proti změně klimatu.


Zanechte svůj komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny *

*

*

  1. Odpovědný za údaje: Miguel Ángel Gatón
  2. Účel údajů: Ovládací SPAM, správa komentářů.
  3. Legitimace: Váš souhlas
  4. Sdělování údajů: Údaje nebudou sděleny třetím osobám, s výjimkou zákonných povinností.
  5. Úložiště dat: Databáze hostovaná společností Occentus Networks (EU)
  6. Práva: Vaše údaje můžete kdykoli omezit, obnovit a odstranit.