Mnoho zemí postupně zvyšuje své zdroje obnovitelné energie a pokrývají větší procento světové energie, kterou požadují všichni občané. Tímto způsobem lze nahradit neobnovitelnou energii energií, která pochází přímo z přírody, jako je solární, větrná, geotermální nebo vodní energie, které jsou všechny klíčové pro snížení závislosti na fosilních palivech.
Trvalý nárůst zavádění těchto zdrojů má za následek, že procento obnovitelné energie na celosvětové poptávce po energii dosáhne do roku 2023 30 %, což je důležitý milník, který odráží celosvětové úsilí o energetickou transformaci. Od cíle je však ještě mnoho práce ztrojnásobit kapacitu obnovitelné energie do roku 2030 podle údajů z nedávné zprávy Mezinárodní energetické agentury zůstává nevyřešeno.
Výzvy energetického přechodu
Rytmus výroba obnovitelné energie Není to stejné ve všech zemích, což je výzva pro spravedlivý přechod. Zatímco státy jako Čína a Spojené státy vedou přijetí, jiné regiony jako Afrika teprve začínají zvyšovat svou kapacitu a přispívají pouze 4,6 % k celosvětovému růstu obnovitelné energie. Naproti tomu Asie v čele s Čínou přispívá 69 % celosvětové obnovitelné kapacity přidané v roce 2023. Tato nerovnováha zdůrazňuje naléhavost investic do energetické infrastruktury pro rozvojové země.
Kromě toho hrají roli i technologické rozdíly mezi regiony. Solární energie se stala dominantní technologií, která v posledním roce představovala 73 % růstu obnovitelné energie. Země s menšími zdroji jsou přitom závislé na vodní energii, jejíž růst omezují sucha a klimatické změny.
Rostoucí celosvětová poptávka vystavuje obnovitelné zdroje energie zkoušce
Další důležitou proměnnou, kterou je třeba vzít v úvahu, je neustálý nárůst celosvětové poptávky po energii, která podle Mezinárodní energetické agentury poroste v letech 4 a 2024 přibližně o 2025 %. Tento nárůst je způsoben především globálním ekonomickým růstem, vlnami veder a masovým přijetím technologií, jako jsou elektrická vozidla.
Tato rostoucí poptávka dále pohání expanzi čistých zdrojů. Očekává se, že do roku 2025 obnovitelné energie pokrývají 35 % globální poptávce po elektřině. Ve skutečnosti poprvé v historii elektřina vyrobená těmito zdroji překročí elektřinu z uhlí, čímž se upevní změna paradigmatu v energetickém sektoru.
Tento pokrok však není bez komplikací. V zemích jako Čína a Mexiko ovlivnila sucha výrobu vodních elektráren, což si vynutilo zvýšení využívání fosilních paliv. To následně způsobilo mírný nárůst energetických emisí v roce 2023, což ukazuje, že energetický přechod musí být vyvážený a odolný vůči klimatickým jevům.
Solární a větrná energie: Převládá obnovitelný růst
Pokud jde o obnovitelné energie, jako je sluneční a větrná energie, obě sehrály obrovskou roli v globální energetické transformaci. Jen v roce 2023 byla solární fotovoltaická energie zodpovědná za 24 % celosvětového růstu výroby elektřiny, zatímco vítr představoval 17 %. To znamená, že mezi oběma technologiemi vyrobily asi 12 % celosvětové elektřiny.
Zejména nárůst solární energie není způsoben pouze její konkurenceschopnou cenou, ale také schopností škálovat, kterou fotovoltaická zařízení nabízejí. Země jako Čína, Indie a Spojené státy se etablovaly jako lídři v instalaci nových závodů. Očekává se, že do roku 2030 bude solární energie představovat až 80 % přidané obnovitelné kapacity, zatímco větrná energie také dožene zdvojnásobení míry expanze ve srovnání s předchozími lety.
V Evropě sehrála solární a větrná energie také zásadní roli při nahrazování závislosti na fosilních zdrojích, zejména po energetické krizi způsobené ruskou invazí na Ukrajinu. Země jako Španělsko, Holandsko a Německo vedou region v přijímání těchto technologií, což posiluje jejich závazek k cílům Pařížské dohody.
Dlouhodobé perspektivy a nové výzvy
Do roku 2050 se celosvětová poptávka po elektřině zdvojnásobí v důsledku elektrifikace dopravy, průmyslu a globálního ekonomického rozvoje. V tomto procesu se odhaduje, že 90 % elektřiny bude pocházet z nefosilních zdrojů, čímž se obnovitelná energie upevňuje jako základní pilíř globálního energetického systému.
Dosažení této fáze však vyžaduje překonání významných technických a ekonomických problémů. Rozhodující bude zvýšení flexibility elektrických sítí, aby absorbovaly proměnlivou produkci solární a větrné energie. Bude také nutné vybudovat novou infrastrukturu pro ukládání přebytečné energie a zlepšit schopnost reagovat na kolísající poptávku po elektřině.
Klíčovými faktory této transformace bude vývoj technologií pro skladování energie, jako jsou baterie s dlouhou životností, a integrace systémů umělé inteligence do správy sítě. Na vládní úrovni se očekává nárůst mezinárodní spolupráce a snahy o snížení finančních nákladů pro rozvojové země, jejichž ekonomiky stále z velké části závisí na jaderné energii a fosilních palivech.
V nadcházejících letech budou solární fotovoltaika a vítr sloužit jako kritické nástroje pro zmírnění dopadů změny klimatu a jejich přijetí se dále urychlí, pokud vlády prosadí podpůrné politiky a předpisy, které usnadní jejich bezpečnou a účinnou integraci do národních zdrojů energie.
Probíhá přechod na obnovitelné zdroje energie. S tím, jak se více zemí připojí k mezinárodním závazkům ke snížení emisí, se svět posune k energetickému systému méně závislému na fosilních palivech a více přizpůsobenému potřebám ekologické a udržitelné budoucnosti.